Dítě s narušenou komunikační schopností ve škole

Škola, jakožto první skutečně institucionální místo pro získávání nových informací, je pro dítě velice důležitá. Vzpomeňme si, jak se děti v předškolním věku do školy těší. Hrají si na ni a s úsměvem na tváři nakupují pod dohledem rodičů aktovku, pouzdro, pravítko, kružítko a celou řadu nezastupitelného „nářadí“ které je ve škole třeba. Pouze s touto výbavou si nový žáček ovšem nevystačí.

Materiální zázemí, ačkoliv i dnes nelehko zajistitelné, není prioritou. Vím, a často poslouchám, že pokud nemá dítě adekvátní roli v kolektivu, jeho pozice tím slábne. Mluví se například o značkovém či neznačkovém oblečení, o autě, kterým dítě do školy přijíždí a odjíždí či v neposlední řadě dnes již flagrantně známé, tablety, konzole a telefony.

Zapomínáme ovšem na to, že toto konání nepřišlo vlivem moderním technologií či změnou společenské struktury. Osobně jsem prožil dětství bez telefonu, počítače či tabletu. Dětství jsem tak strávil povětšinou venku, hraním si tu na kovboje či indiány nebo na policajty a zloděje. Jestli jsme tehdy měli s „klukama“ jeden fotbalový míč, tak to bylo hodně. Ten byl navíc permanentně ve správě našeho třídního učitele nebo byl pečlivě uschován mimo náš dosah.

Mnohem důležitější je tedy v tomto ohledu výbava, řekl bych nemateriálního charakteru. K té patří nejenom celková duševní i fyzická zralost, ale i určitá úroveň komunikačních dovedností. Vzhledem k tomu, že prostřednictvím řeči se dorozumíváme a čerpáme informace z okolí, je tento um nezastupitelný. A to na obou pólech.

Nejenom, že by mělo být dítě na prvním stupni základní školy, schopno správně vyslovovat veškeré hlásky, mělo by být na druhou stranu schopno i adekvátně přijímat informace. V případě, že jedna z těchto veličin kulhá, je na místě nich zapracovat.

Nebudu tady psát o tom, že jsou dnešní děti „kruté“. Nedomnívám se, že je tomu tak. Myslím si, že právě děti jsou v rámci generačního vývoje pořád tou skupinou, která je nejvíc autentická a ve své podstatě stále stejná. Ačkoliv je každé dítě originálem, zřejmě se shodneme na tom, že kdybychom si vedle sebe postavili padesát dětí, nebudou mezi nimi takové rozdíly, jako když si vezmete 50 dospělých jedinců.

Úroveň komunikačních dovedností je tak pro dítě ve vzdělávacím systému, velice důležitá. Nejenom proto, že by se tak dítě mohlo stát terčem dílčího posměchu spolužáků, ale co horší by bylo, kdyby samo dítě postupně ztrácelo zájem o komunikaci, potažmo víru ve vlastní schopnosti. Na nás všech, míněno logopedy, učitele, doktory, ale i rodiče, je, abychom tomu zabránili a umožnili dětem veselé, a pokud možno ničím nezatížené studium, potažmo dětství.

Comments are closed.